Starozákonní andìlé

Mnoho lidí si myslí, ¾e Pentateuch, prvních pìt knih Starého zákona, se pøímo hem¾í andìly zjevujícími se spravedlivým patriarchùm a vì¹tícím prorokùm. A pøitom to tak není. Máme zde tøi andìly, kteøí pøi¹li Abrahamovi oznámit, ¾e se jeho ¾enì Sáøe narodil syn jménem Izák. Pak tu jsou dva andìlé, kteøí nav¹tíví Lota a jeho ¾enu v Sodomì pøed jejím znièením. Pí¹e se i o andìlu, který zápasí celou noc s Jákobem v místì zvaném Penúel, nebo o tìch, které vidìl, jak se pohybují nahoru po ¾ebøíku, který se tyèí mezi nebem a zemí. Ale v jiných pøíbìzích se andìlé vyskytují zøídka a èasto je pøíbìh dosti vágní a není úplnì jasné, co pøesnì se dìje. Napøíklad v Abrahamovì i Lotovì pøíbìhu jsou andìlé popsáni jednodu¹e jako mu¾i, kteøí usedají k jídlu jako ka¾dý smrtelník.

Pocházejí z Íránu?

Andìlé nebyli souèásti ¾idovského nábo¾enství je¹tì v dobì po exilu - tedy poté, co se ®idé vrátili ze zajetí v Babylonu kolem 450 pø.n.l. Stali se jí a¾ pozdìji, kolem 200 pø.n.l., kdy se velmi èasto zaèali objevovat v ¾idovské nábo¾enské literatuøe. Díla, jako Danielova kniha a spis Tobiá¹ových apokryfù obsahují záhadné zmínky o andìlských bytostech, která mají svá jména, zjevují se za specifických okolností a mají zavedenou vlastní hierarchii. Tyto záøící bytosti byly vypùjèené z jiné mytologie. V¹e nasvìdèuje tomu, ¾e jde o „vetøelce“ dovezené z Persie.


Vliv médských knì¾í

Zemì, ji¾ dnes známe jako Írán, se na první pohled nemusí zdát jako nejpravdìpodobnìj¹í kolébka andìlù, ale je historickým faktem, ¾e vyhnaní ®idé byli silnì vystaveni nábo¾enským pøedstavám Per¹anù, kteøí v roce 539 pø.n.l. dobyli Babylon. Jednalo se nejen o zoroastrismus, který pøinesl prorok Zarathustra, ale i mnohem star¹í nábo¾enství zvané magi, vyznávané médskou kastou knì¾ích na území dne¹ního severozápadního Íránu. Vìøili v celý panteon nadpøirozených bytostí zvaných ahura, neboli "ti záøící", a daevas - ahura, které upadly v nemilost, proto¾e se podílely na zka¾ení lidstva. I kdy¾ bylo toto nábo¾enství nakonec v Persii zakázáno, jeho vliv se hluboko uchytil ve víøe, zvycích a rituálech zoroastrismu. Kromì toho nelze pochybovat o tom, ¾e toto nábo¾enství, z nìj¾ pocházejí termíny jako magie a mág, pomohlo zakoøenit mezi ®idy víru v celou hierarchii andìlù a také ve vojsko padlých andìlù - téma, které bylo nejob¹írnìji rozebíráno v apokryfní knize Enochovì a setkáme se s ním i ve Svitcích z Mrtvého Moøe.

Bitva s odpadlíky

V obou dílech se mimo jiné vypráví o sòatcích lidských ¾en s andìli, kteøí se vzepøeli vùli Bo¾í, a pak plodili polobo¾ské obøí bytosti – nefily. Nefilové se nakonec obrátili proti lidem, zaèali je vybíjet a krom toho konzumovali v¹e, co bylo kolem. Hrozilo, ¾e skonèí ve¹kerý ¾ivot na Zemi, a tak se do toho vlo¾ili ti andìlé, kteøí zùstali loajální Bohu.


Ka¾dý z nich dostal od Pána instrukce, co mají provést s padlými andìli a jejich obøími potomky. První z jejich vùdcù, Semiazas, je povì¹en za nohy a jeho du¹e zatracena, to, co z nìj zbylo, mù¾eme dnes vidìt na obloze jako souhvìzdí Orion. Druhý vùdce, Azazel, je svázán a pøipoután v pou¹ti zvané Dudael, která se prý nachází kdesi v Egyptì. Nad ním se tyèí "drsná a zubatá skaliska" a tady zùstane a¾ do dne posledního soudu, kdy bude za své høíchy uvr¾en do ohnì. Za svou roli ve zka¾ení lidstva jsou zbylí padlí andìlé nuceni sledovat popravu svých vlastních dìtí a pak jsou vsazeni do nebeského vìzení, které vypadá jako ohnivá propast.

Zrození ïábla

Azazel nakonec pøe¾ívá v mýtech a zkazkách jako „démon pou¹tì“ a nìkdy je ztoto¾òován se samotným Satanem. Nìkteré ¾idovské sekty mu pøiná¹ely obì» v podobì kozla, kterého rituálnì vyhánìly do pou¹tì. Mohl být právì tento akt tím, co vytvoøilo pøedstavu o kozlí podobì ïábla?