Mirek Doucha byl dvaadvacetiletý kluk, na kterého byli nejen rodièe py¹ní. Mo¾ná jako první ze vsi se dostal v Praze na medicínu a skoro v¹ichni se tì¹ili, ¾e se po studiích vrátí a vystøídá letitého obvoïáka ve støediskové obci. No a pak tu byla Klára. Klára Nebojsová. Stará panna a také takový dobrý místní duch. Kdo mìl bolístku na tìle, èastìji v¹ak spí¹e na du¹i, utekl právì k ní. Staøí i mladí jí øíkali prostì teta Klára. Mìla prostý domek. Stál na konci vesnice a spoleènost mu dìlal dùm rodièù Mirka, ve kterém bydlela je¹tì jeho mlad¹í sestra Mí¹a.

Den, jako jiný, ale

V¹e se sebìhlo v jeden den, na zaèátku prázdnin. Mirek pøijel domù na pár dnù, plánovaný výjezd s kamarády na Slapy nechal a¾ na konec èervence a v srpnu mìl ji¾ domluvenou praxi v jedné z pra¾ských nemocnic. V ten den odpoledne se rodina Douchových rozdìlila. Rodièe s malou Mí¹ou sedli do ¹kodovky a odjely pøes tøi vsi ke známým. Plánovali, ¾e se zdr¾í. Mirek se zase tì¹il na setkání s Pavlem, spolu¾ákem ze ¹kolních lavic, nyní studentem vojenské ¹koly ve Vy¹kovì. Potkali se, pro¹li vesnicí køí¾em krá¾em, za¹li k nedaleké rozhlednì, vrátili se a to u¾ mìl pan Bárta na návsi otevøenou hospodu. U jednoho nezùstali...



U tety bylo fajn

Kdy¾ se vracel Mirek domù, bylo u¾ ¹ero. U vrátek sousedky potkal tetu Kláru. Dali se do øeèi, probrali, co se dalo, a kdy¾ se u¾ mladý Doucha mínil rozlouèit a jít domù, zaèala teta Klára naléhat, aby za¹el je¹tì na kafe. Prý upekla èerstvý koláè. Její koláèe byly vyhlá¹ené a tak nedalo ani moc pøemlouvání a Mirek sedìl u dubového stolu s poøádným kafáèem v jedné a kusem koláèe v druhé ruce. Øeè plynula, èas bì¾el. Bylo to zvlá¹tní, ale Mirkovi se zaèaly klí¾it oèi. Bojoval s tím, dokonce vstal, ¾e se vypraví do vlastní postele. Ale v¹e bylo jinak. Teta Klára navrhla, ¾e si mù¾e zdøímnout u ní na kanapi. Ostatnì to prý nebude poprvé, v¾dy» v dìtství tomu tak bylo mnohokrát. Navíc rodièe a sestøièku poøád je¹tì nemá doma, a kdy¾ je uvidí pøijí¾dìt, tak ho pøeci vzbudí. Neví proè, ale souhlasil. Vzápìtí usnul jako ¹palek.

Co se to vlastnì stalo?

Kdy¾ se probral, panoval v¹ude zmatek. Táta, co se nad ním sklánìl, ho uvedl do obrazu. Kdy¾ se prý vrátili z náv¹tìvy, byl u¾ jejich dùm v plamenech. Místní hasièi s ohnìm bojovali u¾ dávno, pøijeli i ti ze sousedství. Douchovi se stra¹nì vydìsili, ¾e Mirek zùstal uvnitø. Po¾árníci je ale uklidòovali, ¾e dùm pro¹li a nikdo tam nebyl. Potom si v¹imli otevøených dveøí u sousedky. Tam spícího Mirka na¹li. Le¾el na podlaze v domì bez nábytku!



Nièemu nerozumìl a nerozumìli mu ani rodièe a lidé, kterým se sna¾il vysvìtlit, jak se do sousedèina domku dostal. Odvyprávìný pøíbìh se pøece stát nemohl! Teta Klára zemøela pøed ètrnácti dny, pohøeb mìla pøed týdnem a její vzdálení pøíbuzní z domku odvezli v¹e, co se jim mohlo hodit.

* * *

„Od malièka mìla Mirka ráda,“ uzavøel celou vìc ráznì pán Doucha s tím, ¾e vìci mezi nebem a zemí se èas od èasu dìjí. Místní mu dali za pravdu. Pochvalovali si pøitom, ¾e dobrý duch tety Kláry je poøád s nimi, i kdy¾ u¾ sama paní Nebojsová spí svùj vìèný sen.

Pouto mezi nimi je velkou záhadou pøesahující znalosti medicíny. Údajnì cítí stejnou bolest a doká¾í se na dálku telepaticky spojit. Øeè je o jednovajeèných dvojèatech. Více ZDE...