Vypadá to divnì? Bez háèkù a èárek, je to jeden velký zmatek. Ale døíve tomu tak bylo.

Písmo má za sebou velkou historii a mnoho promìn. Nejprve se Cyril a Metodìj, soluò¹tí bratøi, vydali na dlouhou pou» na Velkou Moravu. S sebou pøinesli nejstar¹í slovanské písmo – hlaholici. Sláva, která v¹ak pomìrnì záhy pominula. U¾ po 100 letech byla hlaholice odsunuta na okraj a nahradila ji latinka.

Následná reforma latinky podle kacíøe u¾ naopak za sebou zanechala výraznou stopu a vydr¾ela do dnes. Tím reformátorem nebyl nikdo jiný ne¾ Mistr Jan Hus, 7. nejvìt¹í Èech. Ve svém slavném díle O èeském pravopise odstraòuje doposud vyu¾ívané spøe¾ky, místo nich nastupuje diakritika. Do té doby vìc neznámá. Èe¹i byli inovátoøi. Jako první pro slovanský jazyk zaèali vyu¾ívat teèky a èárky (jinak nazývané nabodeníèko krátké a nabodeníèko dlouhé).

A právì v tìchto dnech bychom mìli vzdát slávu tìm, díky kterým se dnes (nìkdy) snadno dorozumíme! A jak? Nejlépe si na vlastní kù¾i vyzkou¹et, jak se tehdy cítili oni sami. Po ruce mìli jen husí brk a kalamáø s inkoustem. Pøesto udìlali díru do svìta…

Udìlejte ji také s historickým psacím brkem nebo propiskou Calamus. V týdnu písma se zapsat do historie u¾ snaz¹í nebude.