Pøedurèenost nebo nepopsaná tabule?

Filosofové, psychologové i uèitelé se dodnes neshodli na tom, zda je dìtská du¹e takzvaná „tabula rasa“, èili èistá nepopsaná tabule, nebo zda má urèité vrozené vlastnosti, které nelze výchovou nijak ovlivnit. Ka¾dý, kdo zkusil vychovávat víc ne¾ jedno dítì, ví, ¾e jejich povahy se ji¾ od nejútlej¹ího mládí radikálnì li¹í, jedno je klidné, jiné zvídavé a dal¹í zas ustra¹ené. Zatímco v západním svìtì jsme pøesvìdèeni o tom, ¾e za v¹echny odli¹nosti mezi dìtmi mù¾e genetika, v dalekém a duchovnì velmi vyspìlém Tibetu je naprostou samozøejmosti, ¾e po smrti Dalajlámy a dal¹ích duchovních mistrù chodí mni¹i po krajinì a hledají mezi miminky to pravé, do jeho¾ tìla se opìtovnì vtìlila du¹e starého mudrce. Jak to tedy vlastnì je?

Tajemství minulých ¾ivotù

K na¹í vlastní smùle si jen málokdo z nás pamatuje na jakékoliv zá¾itky døív, ne¾ ve vìku kolem tøí let. V hypnóze si ov¹em naopak vìt¹ina lidí je schopna vzpomenout i na svùj vlastní porod a dokonce jít je¹tì dál, do minulých ¾ivotù. Nepøíli¹ èasto, ale pøesto opakovanì, se v¹ak objevují i pøípady dìtí, které si svùj minulý ¾ivot pøímo pamatují a mluví o zá¾itcích, které ve svém vìku je¹tì nemohou znát ani z knih, ani z vyprávìní. Mnoho z nich si dokonce pamatuje okolnosti své vlastní smrti, co¾ je nanejvý¹ pozoruhodné, zvlá¹tì kdy¾ zvá¾íme, ¾e pøed¹kolní dìti podle psychologù je¹tì nejsou schopny plnì chápat význam smrti a vnímají ji spí¹ jako odlouèení.


Pøíbìhy dìtí, které si pamatují své minulé ¾ivoty, upoutaly pozornost odborníkù. Bylo zji¹tìno, ¾e èím je dítì mlad¹í, tím vìt¹í je ¹ance, ¾e si tyto zá¾itky pamatuje, nejvìt¹í byla tato schopnost do tøí let a pak klesala, dìti na své minulé ¾ivoty zapomínaly. Analýza vyprávìní prokázala, ¾e obvykle jde o lidi, kteøí ve svém pøedchozím ¾ivotì zemøeli náhlou, násilnou èi krutou smrtí, se kterou se zøejmì v dobì mezi ¾ivoty nemìla jejich du¹e ¹anci vypoøádat, a proto nezapomnìla. V mnoha pøípadech se ovìøilo, ¾e daný èlovìk skuteènì existoval, potvrdila se pravdivost vyprávìní, pøesnost popsaných okolností, a velmi zajímavé je i zji¹tìní, ¾e takové dìti mìly èasto mateøská znamínka pøesnì na místech, kde ve svém minulém ¾ivotì utrpìly zranìní.

Proè zapomínáme?

Je vám líto, ¾e si na své minulé ¾ivoty nepamatujete? Zva¾te, kolik se v historii událo krutostí a mo¾ná budete naopak rádi, ¾e je k nám osud takto milosrdný. V¹echno má svùj smysl a zapomínání taky. Sice si nevzpomínáme na radosti a potì¹ení z minulých ¾ivotù, ale stejnì tak zapomínáme i na strasti, traumata a bolest, a to je dùle¾itìj¹í.


Dítì nebo babièka?

Du¹e dìtí, které k nám pøicházejí, nám obvykle nejsou cizí. Zákony reinkarnace zaøídily, ¾e se napøíè svými ¾ivoty opìtovnì setkávají lidé, kteøí si nìkdy byli blízcí. Pokud vám tedy vá¹ potomek nìèím pøipomíná tøeba va¹i prababièku, nemusí to být pouhá náhoda! Na pouti svými rùznými ¾ivoty dostáváme poøád nové a nové ¹ance na setkání, a to mnohdy neèekanì...

Jak vychovávat

A co z toho v¹eho vyplývá? Dìtská du¹e si zaslou¾í, abychom ji nepodceòovali. Nese si toti¾ sebou mo¾ná mnohem víc zku¹eností, ne¾ si vùbec doká¾eme pøedstavit. Buïme tedy pøi výchovì dìtí chápaví a vìnujme dìtské du¹i úctu a porozumìní, které si zaslou¾í!