Svatá Lucie byla køes»anskou muèednicí, která musela trpìt za to, ¾e se odmítla provdat za bezbo¾ného nápadníka. Dokonce si podle legendy vyloupla oèi, které zmiòovaného mu¾e okouzlily – a vìnovala mu je. Bùh ji za to obdaøil novým párem oèí, které byly je¹tì krásnìj¹í, ne¾ ty pùvodní! Na výroèí Luciiny smrti, 13. prosince, obcházely kdysi na vsích po domech ¾eny obleèené v bílém - „Lucky“. Tyto tajemné postavy ukrývaly svùj oblièej pod maskou, do domù pøicházely bez ohlá¹ení a budily hrùzu. Jméno Lucie je odvozeno od latinského slova znaèícího „svìtlo“ a Lucky pøiná¹ely se svým bílým rouchem nadìji, ¾e ji¾ brzo se dny zaènou opìt prodlu¾ovat a noci zkracovat. Pøi svých obchùzkách koledovaly: „Jdu, jdu, noci upiju.“ Jejich pøíchod se spojoval té¾ s èistotou. Lucky nosily v ruce husí køídlo nebo ko¹tì a pøedstíraly, ¾e vymetají z domù prach a ¹pínu. Symbolizovalo to oèi¹tìní ode v¹eho starého a zbyteèného, co tady zanechal právì se konèící rok. Kromì toho tyto bílé ¾eny kontrolovaly, jestli mají hospodyòky v domácnosti pøed pøíchodem svátkù hezky uklizeno – a bìda té, u které by na¹ly nepoøádek! Na Lucii byly zapovìzené nìkteré ¾enské práce, pøedev¹ím pøedení a tkaní – která ¾ena by se v tento den odvá¾ila usednout ke kolovrátku, mohla si pøivodit ne¹tìstí!


Den svaté Lucie se slavil nejenom u nás, ale i v dal¹ích evropských zemích. Nìkde ji¾ upadl v zapomnìní, ale tøeba ve ©védsku se dodnes tì¹í velké popularitì. Jejich Lucii tam znají v¹echny malé dìti, proto¾e do temné polární noci pøiná¹í nadìji na nové svìtlo. ©védská Lucie chodí stejnì jako ta na¹e obleèená v bílém, a hlavu jí zdobí vìnec s hoøícími svíèkami. Tuto masku si v¹ak mù¾e obléct jenom dívka, která byla pøedtím zvolena jako ta nejkrásnìj¹í ze v¹ech!

Po dlouhá léta se vìøilo, ¾e o svaté Lucii pøichází noc, která je nejdel¹í v celém roce. Dnes u¾ víme, ¾e na zimní slunovrat si je¹tì musíme nìkolik dnù poèkat, ale neznamená to, ¾e se na¹i pøedkové pletli – v 16. století toti¾ pape¾ Øehoø XIII. reformoval kalendáø a data mnoha svátkù se tehdy posunula. V nìkterých tradicích v¹ak je¹tì najdeme ozvìny dávných èasù – kvùli tehdej¹í reformì kalendáøe se napøíklad v pravoslavných zemích slaví Vánoce a¾ 6. ledna. S Lucii je to podobné – kdysi její svátek opravdu byl tím nejkrat¹ím dnem v celém roce!

Ke dnu svaté Lucie se vá¾e mno¾ství povìr a vì¹teckých praktik. Dvanáct dnù mezi Lucií a ©tìdrým dnem údajnì pøedpovídá, jaké bude poèasí po dvanáct mìsícù pøí¹tího roku. Mu¾i se mohli pokusit vyrobit si malý døevìný stolek, který mìl èarodìjnou moc – kdy¾ si na nìj pak o Vánocích v kostele stoupli, rozeznali v davu lidí, kdo z nich jsou zlé èarodìjnice – uvidìli je stát otoèené zády k oltáøi! Vyrobit tento stolek v¹ak nebyla hraèka – nesmìl být pou¾it ani jeden høebík a existoval slo¾itý návod, který bylo potøeba dodr¾et.


Zjistìte, kdo je va¹e láska!

Luciin svátek se spojuje také s milostnou magií. ®eny a dívky tou¾ící najít toho pravého si mohou vyzkou¹et jednoduchou vì¹tbu. Potøebujete tøináct papírkù. Na dvanáct z nich napi¹te jména dvanácti mu¾ù a tøináctý lístek ponese nápis „neznámý“. Papírky poskládejte a zamíchejte. Pak jeden vytáhnìte a hoïte do ohnì nebo spalte v plamenu svíèky. Toté¾ opakujte ka¾dý den, ani¾ byste èetly, co je na lísteècích napsáno – na ©tìdrý den vám pak poslední zbývající lístek prozradí, který mu¾ je vám souzen! Stejnou vì¹tbu si mohou vyzkou¹et i mu¾i se jmény dvanácti dam jejich srdce – a tøináctou neznámou!