Nikoli lidské bytí, ale bytí jako takové, definované filosofy a pøesto neuchopitelné. A¾ budeme druhou kvìtnovou nedìli (10.5.) slavit Den matek, mù¾eme si vzpomenout na jeden ze dvou koøenù ¾ivota, který se tímto dnem také slaví.

Na¹e Matka dnes

®ijeme s pocitem, ¾e uctívání Matky patøí historii a ¾e civilizace je vlastnì matkou sama sobì. Nicménì, zamysleme se. Co v¹e jsme v poslední dobì pro¾ili a pro¾íváme? Jsou to tì¾ké zkou¹ky. Jde v nich o ¾ivoty, o zdraví, o svobodu pohybu, o obchod a studium, o luxus dostatku, jde vlastnì o civilizaci samu. Ona nedovede být matkou lidem, ani sama sobì. Je jen lidským výtvorem. Je pomíjivá. Pokud budeme na na¹í civilizaci stoprocentnì závislí a zapomene, odkud jsme se zrodili a co nás dr¾í pøi ¾ivotì, mù¾e to být konec uspoøádání svìta, jak ho známe.

Zvykli jsme si koøistit a otrhávat z Matky poslední cáry ¹atu. Orná pùda mizí, odtéká s pøívalovými de¹ti a odfoukává ji vítr. To, co roste na polích, je vyhnané chemickými hnojivy. Nevracíme pùdì ani malou èást toho, co nám dává. Lesy schnou, proto¾e nedovedeme a nechceme hospodaøit s vodou jako to dìlali na¹i pøedkové. Kùrovec se jim dostane pod kùru jen a jen proto, ¾e strom nemá dost mízy, aby larvy utopil v zárodku. Lesy jsou bezbranné. Svìtu vládne byznys, hlavní je zisk, v¹e je globalizované a také virus se pak mù¾e snadno ¹íøit. To v¹e souvisí s prazákladní úctou k Matce a k ¾ivotu, který dává. Je nutné, abychom mìli stále na zøeteli Matku Zemi a jako k Matce se k ní chovali. I dalajláma øekl vìtu, kterou bychom si mìli zapamatovat: „Buïte nì¾ní k Zemi.“ Proè to øekl a co tím myslel? To je dobrý námìt k meditaci.


Kult matky

Mystické koøeny tohoto svátku jsou staré jako lidstvo samo. Bohynì – Matka nesla v rùzných kulturách a dobách rùzná jména, ale byla to v podstatì stále stejná bytost. Matka v¹eho ¾ivého ztoto¾òovaná se Zemí, která v¹e rodí a opìt pohlcuje. V¹e se do ní zpìt vrací. Jejím ¾ivlem je voda a pùda, je protipólem k mu¾skému Slunci. Tma, z které vyrá¾í semeno, tma ¾enského lùna, v ní¾ se dìje tajemství vývoje dítìte. Øekové této bytosti øíkali Gaia, vyznavaèi véd Durga, Inkové Paèamama, Aztékové Coatlicue (Koatlikve), Sumerové I¹tar, Egyp»ané Eset, Keltové Danu, Slované ®iva. Takovýchto jmen bychom mohli nahledat mnoho. Bohynì plodnosti, která ¾ivot dává i pohlcuje, mìla v¾dy dvì tváøe. Jejím darem bylo plodit, byla dokonce i matkou ostatních bohù, ale také ¾ivot brát, nebo napøíklad pùsobit zemìtøesení, co¾ má svou logiku, proto¾e zemì se rozevøe a pohltí v¹e ¾ivé. Od nejstar¹ích dob, kdy mù¾eme najít stopy jejího uctívání, pro¹la velkým vývojem ve v¹ech civilizacích. Jejími atributy byly èasto absurdnì velké prsy a bøicho na znamení daru vy¾ivovat své dìti a také rodit. Jistì si vybavíte známou Vìstonickou Venu¹i, takových so¹ek je v¹ak ve v¹ech kulturách mnoho. Dar mateøství byl právem pova¾ován za nìco bo¾ského a nepochopitelného. Kdy¾ se zamyslíme nad tím, ¾e v lùnì ¾eny vznikne z aktu lásky nový èlovìk, i dnes pocítíme sílu tajemství.

Historie Dne matek

Ve srovnání s dìjinami lidstva je Den matek pomìrnì novou vìcí. V Anglii 16. století se slavil v období církevních Velikonoc, co¾ je doba po velikonoèních svátcích zvaná Lent, svátek Mothering Sunday. U¾ tehdy se tì¹il velkému respektu, dìti v tuto nedìli konaly v¹echnu práci a matky mìly volno. Dospìlí, kteøí bydleli daleko od svých matek, dostávali od pánù volný den, aby mohli jet na m¹i do svého rodi¹tì a jít na bohoslu¾bu spolu s matkami.


V USA navrhla oslavy Dne matek v roce 1872 Julia Ward Howeová na poèest mateøství a míru, proto¾e matky nechtìjí, aby jejich dìti musely chodit bojovat do válek. Obèané USA nosili v klopì na poèest matek kvìtinu – bílou, kdo u¾ na matku jen vzpomínal, rudou, kdo svou maminku stále mìl.

Oslavy v novém Èeskoslovensku

Novou republiku nav¹tìvovalo mnoho Amerièanù a svátek zde jejich prostøednictvím získal velkou popularitu. Obèanské spolky jako Sokol, Orel, Èervený køí¾, katolické i ¾enské spolky se o vznik svátku u nás velmi zasazovaly. Velký podíl na tom mìl i T. G. Masaryk, který na svou vlastní matku vzpomínal velmi krásnì: "Matka na mne mìla vìt¹í vliv ne¾ otec... Matka byla chytrá a moudrá... Matka byla zbo¾ná. Ráda chodila do kostela, ale nemìla k tomu kdy, proto¾e musela døít na rodinu..." Jeho ¹tafetu se zápalem pøevzala jeho dcera Alice Masaryková. Roku 1923 se poprvé slavil Den matek v Èechách. O rok pozdìji u¾ následovalo velké shromá¾dìní obèanù ve Stromovce, kam si vy¹ly celé rodiny, u¾ívaly v¹emo¾ných atrakcí a radovaly se z krásné atmosféry.

„V¹ichni jsme jedním“

Den matek je nádherným svátkem, který má hluboký smysl. Je podìkováním v¹em maminkám, jejich¾ péèe o dìti nekonèí zázraèným aktem porodu, ale pokraèuje celý ¾ivot. Za komunismu Den matek jako americký výmysl upadl do zapomnìní a pøeválcoval jej propagandou prosazovaný Mezinárodní den ¾en. Po roce 1989 se tradice Dne matek do na¹í zemì vrátila. Cítíme, ¾e má hluboký smysl dát najevo svou lásku a podìkování ¾enì, která nás pøivedla na svìt. Nebo zavzpomínat, pokud ji u¾ vedle sebe nemáme. To v¹ak není zdaleka v¹e.


Matka je støedobodem ka¾dé rodiny a je dobré pøipomenout si, ¾e rodina je tím nejbli¾¹ím spoleèenstvím lidí, kteøí se milují, pomáhají si a tvoøí jeden celek. A ¾e v tom smyslu, ¾e jsme v¹ichni dìti jedné bo¾ské zemské matky, jsme v¹ichni rodina. „V¹ichni jsme jedním“, jak øíká budhismus, køes»anství, hinduismus a v¹echny tradièní mírumilovné nauky svìta. Jsme dìti Matky zemì, vzdejme tedy tento den hold i jí, zasaïme kvìtinu nebo strom, lehnìme si do trávy a proci»me si, jaká síla jde z matky do na¹eho tìla. Zaveïme novou tradici, nebo lépe, vra»me oslavu Matky zpìt do na¹ich myslí a srdci, aby z nás nebyli ztracení sirotci.