Cestování mysli v prostoru - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Cestování mysli v prostoru

Mysl je spla¹ený kùò. Nechce se jí jet tam, kam velíme, a pak se pustí bez na¹eho souhlasu do nezmapované divoèiny. To se stalo panu Jiøímu.



Pan Jiøí nerad jezdí k moøi. Rodina tráví dovolenou na stále stejné plá¾i, u stejného letního baru, pod stejnými sluneèníky. ®ena i dìti jsou nad¹ení, ale on toho u¾ má nìjak dost. Proto jim oznámil, ¾e letos pojedou sami. Mìl v úmyslu nìco lep¹ího: nauèit se meditovat. Nechtìl vypadat jako blázen, proto si pøipravil deset dní soukromí a nastudoval, jak na to. Sklenìná koule, soustøedìní na dech v chøípí nosu, køi¹»álový krystal, lotosový kvìt.

Bleskový pøesun

Po týdnu zjistil, ¾e se jeho soustøedìní nelep¹í. Nirvána nikde! Pøed sebou mìl právì plamen svíèky, kdy¾ to vzdal. Nechal se unést my¹lenkou, jak se má jeho rodina. Dìti jdou spát a man¾elka si dává veèerní dvì deci. Jestlipak na nìj myslí, jako on na ni. Jestlipak pøece jen nemìl jet s nimi, pro¾ít ty konzumní dny s tìmi, které má nejrad¹i. Mo¾ná by to mìlo vìt¹í smysl, ne¾ døepìt sám v kuchyni. V tu chvíli pocítil, ¾e pøímo sedí na terase se svou ¾enou, vidí, jak je opálená a jak by ji rád objal. Ucítil vùni vína, usly¹el dech svých spících dìtí a ¹umìní moøe. Proè jen nejel s nimi?



V tu chvíli na nìj man¾elka v jeho pøedstavì pohlédla a oèi se jí roz¹íøily pøekvapením. „Jirko,“ øekla. „Co tady dìlá¹?“ natáhla ruku pøes stùl a zkusila se ho dotknout. On napøáhl ruku vstøíc. Pak øekla potichu pro sebe: „Asi mám úpal.“ Vstala a on sly¹el, jak si bere prá¹ek na bolení hlavy a zapíjí ho perlivou vodou. Napadlo ho: To se mi zdá, není to mo¾né! A zjistil, ¾e sedí v kuchyni a hledí do plamene svíèky. Dlouho si pak èetl, aby usnul, ale ne¹lo to. Tak ¾ivou pøedstavu dosud nikdy nemìl!

Po návratu

Rodinu oèekával s velkou radostí. Veèer v posteli se k nìmu ¾ena otoèila a øekla: „Moc jsi nám tam chybìl. Nebude¹ mi to vìøit, ale jednou veèer jsem tì dokonce zcela zøetelnì vidìla sedìt vedle mì u stolku na terase. Chtìla jsem tì vzít za ruku a ty jsi mi podal svou. Bylo to tak ¾ivé, myslím si, ¾e jsem mìla takový men¹í úpal.“ On øekl: „©la jsi z terasy dovnitø, vzala sis prá¹ek a zapila ho perlivou vodou.“ Zvedla oboèí. „Zkou¹el jsem meditovat a pak jsem tì uvidìl. Bylo to nesmírnì ¾ivé, ale jakmile mì napadlo, ¾e to pøece není mo¾né, pøedstava zmizela.“

V hmotném svìtì chybí hmota

Základem hmoty kolem nás jsou atomy. Jejich substancí jsou èástice. Pokud vezmeme ten neostøej¹í mikroskop a podíváme se do tìch èástic, vidíme je¹tì men¹í èástice a atomové jádro. V¹e je v pohybu a kmitá, od atomù, pøes protony a elektrony a¾ po èástice uvnitø jádra. Mrkneme-li do jádra, uvidíme opìt kmitání, ale ¾ádnou hmotu. Jen pohyb energie. Zjistíme, ¾e hmota neexituje! Jen z kmitající energie. Z ní se skládá i lidské tìlo, mozek a nervy. V¹e jsoucí je tu díky kmitající energii. V momentì maximálního výkyvu se ka¾dá èástice, poèínaje kyvadlem a konèe fotonem, ocitá ve stavu beztí¾e. Pøedstavme si dítì na houpaèce, jeho¾ èástice jsou v tomto okam¾iku v¹ude a nikde.



Co na to Albert

Podle teorií mnoha fyzikù, vèetnì samotného génia Einsteina, díky tomuto kmitání máme spojení s vesmírem. V tom bodì nula mají na¹e èástice pøístup ke v¹em vìdomostem, do v¹ech míst, do v¹ech myslí. Souèasná kvantová fyzika se shoduje s duchovním uèením na stejných principech. Právì proto mù¾eme být ve vyprázdnìném stavu vìdomí souèasnì tam, kde je na¹e tìlo, a souèasnì i tam, kam vy¹leme na¹i mysl – a co víc, mù¾eme tam být vidìni! Sám Einstein øekl: „Pokud se svìt øídí kvantovými zákony, musí být bláznivý.“

CHCETE VE SVÉM ®IVOTÌ NÌCO DOKÁZAT? Kudy se vydat? Hvìzdy vám uká¾ou správnou cestu! Astrolo¾ka a kartáøka PAVLÍNA. Zavolejte mi na tel: 906 701 701 nebo mi po¹lete SMS ve tvaru SMS PAVLINA na 904 30 44.