Kde se vzaly Velikonoce?

Keltové slavili jarní rovnodennost týdenní slavností zvanou podle bohynì Ostary. Poznáváte koøen slova Easter, názvu anglosaských Velikonoc? Per¹ané slavili bohyni I¹tar, no a Slované, kteøí pøi¹li pozdìji, mìli Veliku noc, pøi ní¾ v rùzných lokalitách slavili pøíchod bohynì Vesny, Moko¹ nebo také ®ivy. Ke v¹em tìmto oslavám patøily rituální ohnì, snítky stromù, koupele v jarní vodì a vejce.

Mrskut neboli pomlázka

Vìtvièky stromù se bì¾nì zapichovaly do pole, házely do studánek èi dávaly do váz, ale jen v Èechách a nejbli¾¹ím slovanském okolí se jejich význam transformoval do metlièky zvané mrskut – význam je jasný, nebo také pomlázka od slova „pomladit“. Známe také názvy jako tatar, ¹ibaèka nebo ¾ila a mnoho dal¹ích. Pohan¹tí pøedkové se mrskali speltenými proutky v¹ichni navzájem, nejen ¾enské, to aby jarní síla a míza pøe¹la do lidí a pomladila je. Zvyk se dr¾í dodnes a nejvìt¹í frajeøi si pletou „¾ilu“ ze ètyø, osmi nebo jedenácti prutù, ale to u¾ opravdu bolí.


Voda, svatá voda

Na Velikonoèní pondìlí bylo zvykem u v¹ech starých národù a pak i nadále u køes»anù skoèit za úsvitu do jarní vodièky a poøádnì se v ní vyráchat. Nejlépe do tekoucí, proto¾e ta byla pokládána za zdroj síly. Bìhem rovnodennosti získalo Slunce nad pøírodou moc a naplnilo pøírodu ¾ivotní silou. A právì vodou ji èlovìk mohl naèerpat. Èerstvá vodièka se nosila také dobytku a drùbe¾i a nalévala se ke koøenùm stromù v sadu. V Èechách a na Moravì se dochoval zvyk polévání mládencù. Pùvod má v tomto vodním rituálu, ale se staletími získal dal¹í význam: Polévají se chlapci a mu¾i, kteøí dorazí na koledu odpoledne – po dvanácté hodinì. A to proto, aby za rok pøi¹li døív a nezaspali.

Kraslice jako vyznání

Proè se obarveným vajíèkùm øíká kraslice? Podle èervené barvy. Pùvodní kraslice byly toti¾ jen a pouze èervené a podle nich se také øíkalo velikonoènímu pondìlku Èervené pondìlí. Ve starých slovanských jazycích (a v ru¹tinì dodnes) se èervená barva, symbol lásky a ¾ivota, nazývala „krásná“. Pokud dala dívka po mrskaèce koledníkovi èervenou kraslici, znamenalo to, ¾e opìtuje jeho city a ¾e on má nadìji. Nìkdy také dívky vázaly chlapcùm rudé stuhy na pomlázku. Postupem èasu vznikly i jiné barevné varianty kraslic. ®lutá prý znamenala odmítnutí, modrá nadìji, zelená pøátelství. Dnes u¾ nikdo poselství barev nesleduje, kraslice jsou spí¹ krajovými umìleckými díly. Vy v¹ak mù¾ete nový poznatek vyu¾ít a obdarovat koledníky tajným vzkazem podle barvy.


Vyhánìní zlých duchù

I to se dìlalo na svátek Ostary nebo na Velikou noc. A jak? Koledníci chodili s øehtaèkami a bylo je sakra sly¹et. Øehtaèka jako rituální nástroj existovala dávno pøed tím, ne¾ byla vystavìna první zvonice a ulit první zvon. Její klapavý zvuk mìl vypudit temné duchy, kteøí nále¾eli zimnímu období, pryè z domu. Je¹tì vìt¹í sílu mìl spoleèný rituální oheò. Slované i Keltové mìli v roce osm ohòových svátkù podle pøírodních cyklù. Toto byl jeden z nich. V ohni se pálila v¹echna vymetená ¹pína a nepotøebné vìci, aby se dùm oèistil. Skákalo se pøes nìj, aby posvátný dým okouøil ka¾dého èlovìka a vyhnal duchy, nemoce a chmury i z nìj. Staøí lidé a miminka, co nemohli sami skoèit, se okuøovali alespoò hoøící vìtvièkou. Od posvátného ohnì se zapalovaly nové svíce, které se donesly do domu, zalo¾il se jimi nový oheò v topeni¹ti a pak se rozestavìly na stùl a okna pro ochranu domova.

Celé Velikonoèní svátky poèínaje ètyøicetidenním pùstem pøes Kvìtnou nedìli a¾ po Bo¾í hod velikonoèní, který znamená vzkøí¹ení, jsou køes»anské. Jen to tajemné pondìlí je pohanské. Zapustilo v na¹í tradici tak pevný koøen, ¾e vydr¾elo v¹echny re¾imy.