Pùvod nenávisti k èarodìjnicím

Ji¾ od pohanských dob ¾ily ¾eny, které se vyznaly v léèitelství a zaøíkávání. Nìkdy byly vá¾ené, jindy obávané. Dokázaly svými kouzly pomoc, vyléèit, ale také hodnì ublí¾it. Nebyly v¹ak pronásledované státní mocí, i samotná církev nad nimi èasto jen zavírala oèi. Chybìla toti¾ spojnice mezi nimi a ïáblem. Ta se z nièeho nic zrodila nìkdy poèátkem novovìku. Rozpoutala se tak hysterie, která stála ¾ivot mnoha skuteèných i domnìlých èarodìjnic.

Lidové èarodìjnictví

Èar a kouzel se nejèastìji vyu¾ívalo v milostných zále¾itostech. Touha po získání nápoje lásky je nezmìrná. Magie se rovnì¾ hojnì vyu¾ívala k dosa¾ení bohaté úrody a dojivosti krav. Samozøejmì kvetlo i zá¹kodnictví, jako¾to uhranutí osob èi dobytka nebo pøivolání krupobití. Èarodìjnice èasto pou¾ívaly kouzelné byliny, ukradené bohoslu¾ebné pøedmìty (napø. hostie), èi èásti tìla a odìvù obì¹encù.


Èarodìjnictví a právo

Inkvizièní proces vznikl za pape¾e Inocence III. a pøinesl racionalizaci soudního øízení, nebo» jako dùkazy urèil pátrání, vyhledávání a vyslýchání. Zavádìl insquisitio ex officio (vy¹etøování z úøední moci). Jednalo se v¹ak pouze o disciplinární øízení proti duchovním. Pøesto se tento zpùsob osvìdèil pøi pronásledování kacíøù. Do 15. století témìø neexistují pøípady, kdy by byl nìkdo popraven pouze za èarodìjnictví, v¾dy k tomu spáchal je¹tì nìjaký jiný hrdelní zloèin, tøeba travièství. Zatímco pronásledování kacíøù bylo pouze zále¾itostí církve, tak s èarodìjnicemi to ji¾ tak jednoznaèné není. Ranì novovìké èarodìjnické procesy byly témìø v¹echny zále¾itostí svìtských soudù.

Èarodìjnické procesy v Èeských zemích

U nás bylo tìchto procesù pomìrnì málo. V dobách nejvìt¹í hysterie byl pra¾ským arcibiskupem Arno¹t Vojtìch z Harrachu, velký odpùrce víry v èarodìjnice. Nejvíce procesù proto bylo na Moravì a ve Slezsku.


Nejznámìj¹í je pøípad z Velkých Losin, kde nedostudovaný právník Jindøich Boblig z Edelstadtu, zneu¾il svého postavení svìtského soudce a muèením vynutil pøiznání z nevinných lidí. ©umperský dìkan Kry¹tof Alois Lautner vystoupil na jejich obranu, av¹ak sám skonèil na hranici. Tyto procesy zachycuje známý historický román Václava Kaplického Kladivo na èarodìjnice, podle nìho¾ byl natoèen i stejnojmenný film.

Roku 1622 obvinil umírající pastýø Mikulá¹ Schmied z Jeseníku svou man¾elku Barboru, ¾e se spojila s ïáblem, oèarovala dobytek, zpùsobila po¾áry a jeho i dal¹í lidi pøipravila o ¾ivot. Biskupský prokurátor Jan Grosser a dva mìst¹tí soudci se ihned ujali své povinnosti. Barbora se pøiznala a¾ pøi pálení bokù na ¾ebøíku a udala tøi dal¹í ¾eny. Byly nakonec upáleny a purkmistr si vy¾ádal sádlo jedné z nich, proto¾e vìøil v jeho hojivý úèinek.

V 17. století ¾il na Bene¹ovsku myslivec Jan Mráz, který chtìl mít lep¹í mu¹ku. Vìøil, ¾e mu k ní dopomù¾ou zuby obì¹ence. Vypravil se proto k ¹ibenici a obì¹enci zuby vyrazil. Byl ov¹em usvìdèen, podmíneènì odsouzen k trestu smrti a nuceným pracím.

Proè èarodìjnice po staletí vzbuzují tolik emocí? Proto¾e jsou ztìlesnìním na¹ich nejtajnìj¹ích pøání i nejhor¹ích obav…