Za¹ifrované formule

Historici vìdy se zaèali vìnovat lu¹tìní alchymistických textù, co¾ nebylo snadné. Alchymisté, posedlí tajemstvími, zámìrnì popisoval své pokusy v jinotajích odkazujících na mytologii a historii. Napøíklad, text popisující „studeného draka, který na¾ene husí kù¾i, kdy¾ ho potkáte v z jeskyni,“ byla ¹ifra pro ledek (dusiènan draselný) - krystalickou látku, je¾ se èasto nachází na stìnách jeskyní a na jazyku zanechává pocit chladu.

Strom mudrcù ze zlatého semene

Tato zdlouhavá práce nakonec umo¾nila nìkterým vìdcùm, aby se poprvé pokusili zopakovat ambiciózní alchymistické experimenty. Lawrence Principe, chemik a historik vìdy na Univerzitì Johnse Hopkinse, se náhodou dostal k obskurním textùm a laboratorním poznámkám ze 17. století. Rozhodl se tedy zrekonstruovat recept na vypìstování „stromu mudrcù ze zlatého semene“. Pravdìpodobnì byl tento strom pøedchùdcem slavnìj¹ího kamene mudrcù, který údajnì dokázal pøemìòovat bì¾né kovy ve zlato. „Pou¾ití zlata, aby vyrostlo je¹tì více zlata, pøipadalo alchymistùm zcela logické,“ vysvìtluje Principe, „je to stejné jako kdy¾ ze zrní vypìstujete celé pole p¹enice.“ Principe smísil speciálnì upravenou rtu» se zlatem a tuto kulièku vlo¾il na dno baòky. Tu uzavøel a pohøbil ve vytápìné pískové lázni ve své laboratoøi. Jednoho rána pøi¹el Principe do laboratoøe a v naprostém ú¾asu hledìl na baòku, uvnitø ní¾ se tyèil tøpytivý strom ze zlata. Smìs kovù vyrostla do struktury pøipomínající korály nebo korunu holého stromu.



Ètyøi ¾ivly jako vzor periodické tabulky?

William Newman, historik na Indiana University v Bloomingtonu, øíká, ¾e Principeho experimenty ukazují, jak alchymisté provádìli naprosto normální pokusy, manipulovali hmotou a analyzovali ji zajímavými zpùsoby a pøiná¹eli reálné výsledky. „Mnoho z velkých jmen, která stála u zrodu moderní vìdy, je respektovala. Robert Boyle, ¾ijící v 17. století, jeden ze zakladatelù moderní chemie, v podstatì drancoval práci nìmeckého lékaøe a alchymisty Daniela Sennerta,“ vysvìtluje Newman. „Kdy¾ Boylùv francouzský protìj¹ek, Antoine-Laurent Lavoisier, vytvoøil základ pro moderní seznam prvkù (kyslíku, vodíku, uhlíku a dal¹ích) podle starovìkých ètyø ¾ivlù (zemì, vzduch, oheò a voda), stavìl na nápadu, který byl ve skuteènosti roz¹íøený v døívìj¹ích alchymistických zdrojích,“ pí¹e Newman. „My¹lenka, ¾e jsou vìci slo¾eny z více rùznorodých prvkù, zase inspirovala Sira Isaaca Newtona pøi jeho práci o optice. Tuto skuteènost demonstroval, kdy¾ bílé svìtlo pomocí hranolu rozlo¾il na více barev.“

V¹ichni jsme nìkdy opisovali

Jiní akademici obèas reagovali celkem rozhoøèenì. Principe byl jednou konfrontován pøi akademické konferenci mu¾em z publika, který se doslova tøásl vztekem, ¾e si dovolil Boyla takovým zpùsobem oèernit. Ale mlad¹í akademici zaèínají vnímat alchymii jako horké téma. „Souèasný výzkum,“ øíká Principe „pootevøel zapeèetìné dveøe a øekl: podívejte se, v¹echno to nebylo jen o ¹arlatánství a bludném tmáøství“ Znamená tento nový pohled na alchymii, ¾e velká jména v rané historii vìdy jen opisovala, nezaslou¾í si své uznání? „Se svými studenty jsem hovoøil o tom, jak skvìle zní, kdy¾ nìkdo prohlásí svùj objev za nìco naprosto nového,“ øíká Principe, „ale tak to obvykle není, vìdecké my¹lenky se rozvíjejí postupnì. Jen tak k nìkomu nepøijdou, jakoby ve snu, z nièeho. Nové vìdecké my¹lenky se témìø v¾dy vyvíjejí ze star¹ích pomalým procesem evoluce a kultivace.“ Z tohoto hlediska mù¾eme chápat zrod moderní vìdy nikoliv jako naprostou revoluci, ale spí¹e jako promìnu. Vlastnì takové metaforické vyvrcholení alchymistické snahy pøemìnit olovo ve zlato.