Byl to Josífek - Astrohled - Kartáøi a Astrologové jen pro Vás!

Byl to Josífek

Mrtví prý zùstávají se svými blízkými na tomto svìtì v kontaktu. Koluje na to téma spousta pøíkladù. V jednom se napøíklad zemøelý dìdeèek pøijde pøímo v porodnici podívat na svého vnuka, v jiném pøítomnost dávno zesnulé babièky oznaèuje vùnì jejího oblíbeného mýdla. Spousta vyprávìní je o tom, jak se krátce po své smrti chodí mrtví rozlouèit s tìmi, se kterými to za ¾iva nestihli. Ná¹ pøíbìh je právì takový.



Nepøíli¹ velká místnost se topí v hustém polo¹eru. Ta neveliká lampa, tolik podobná staré petrolejce, staèí stì¾í na osvìtlení stránek otevøené knihy a ubrusu pod ní. Nad kní¾kou se sklání ¾ena. Zdaleka ne mladá. Zaoblená záda, pro¹edivìlé vlasy sta¾ené do pevného drdùlku, na nose silné brýle na ètení. Sedí na ¾idli v èistých, ale u¾ obno¹ených ¹atech a zástìøe, kterou si vzala na sebe, kdy¾ myla nádobí po veèeøi.

Zaøízení pokoje lze v tom nedostatku svìtla spí¹e tu¹it, ne¾ skuteènì vidìt. Nìco jako hodnì stará komoda, u stolu dal¹í, neobsazená ¾idle, starobylý pøíborník, sporák a v nejtemnìj¹ím rohu kanape. Na nìm ti¹e le¾í nepøikrytý, obleèený a jen zutý mu¾, otoèený tváøí ke zdi. Oddechuje pravidelnì a zdá se, ¾e tvrdì spí.

Pøítomný klid a mír je nehybný. Vlastnì byl by, nebýt kmitajícího stínu plamínku malé svíèky, zapálené pod zarámovanou skupinovou fotkou. Ta visí na jediné volné stìnì naproti oknu. Tohle malé a neposedné svìtýlko ale neprozradí, kdo v¹echno na té fotce je. ®ena, sklonìná nad románem, to samozøejmì ví a zná i dùvod, proè hned poté, co man¾el po jídle ulehl a usnul, tu malou svíci zapálila. Poèkat musela. Hudroval by, ¾e zase dá na ty babské povìry. Jen¾e ona ví své. Josífek, její star¹í bratr, táhne mu u¾ na osmdesát, onemocnìl a odvezli ho do ¹pitálu. Psala jí o tom sousedka. Rozjela by se za ním. Jen¾e je rozdìluje celá ¹íøka republiky. Tak alespoò pod svatební fotkou, na které je i bratr, co jí ¹el za svìdka, zapálila tu svíèku. Také se krátce pomodlila. Za jeho uzdravení.

Co to bylo, neví. Jakoby ji studený vìtøík zavál do zad. Vzhlédla od rozeètené stránky. Nìco hodnì nejasného uvidìla. Rychle si sundala brýle a pozornìji se zadívala do tmavého ¹era. U zavøených dveøí nìkdo stál. Jak to, ¾e nesly¹ela vrzání, tolikrát u¾ pøece mu¾e prosila, aby panty namazal?! Zatímco nad tak hloupou drobností pøemý¹lela, døíve ponìkud rozmazaná postava získala ostøej¹ích obrysù. U¾ to vidìla. Byl to mu¾, podle v¹eho hodnì starý mu¾. Nevìdìla to, spí¹e vycítila. Byl vysoký, nehrbil se. Na sobì mìl vytahaný svetr neurèité barvy a svìtlé, snad man¹estrové kalhoty. Bot si nev¹imla a tváøe také ne. Stál k ní bokem, smìrem k ní se neotoèil. Potom se dal pozvolna do pohybu. Pro¹el kolem sporáku, minul kanape, malinko postál u fotky na stìnì, pøe¹el k oknu a zmizel...

Zní to divnì, ale vùbec nepocítila strach. Dokonce se ¹típla do tváøe, aby se ujistila, ¾e nespí a ¾e to v¹echno není pouhý sen. Ale to a¾ potom, co znenadání a bez jakékoliv pøíèiny plamínek svíèky zhasl. Vstala, ujistila se, ¾e okno je poøád zavøené a kromì spícího man¾ela nikdo jiný v místnosti není. Znovu si sedla a vrátila se k tomu, èeho byla svìdkem. Urèitì se jí to nezdálo a nebyla to ani ¾ádná halucinace! Co vidìla, bylo naprosto reálné, i kdy¾! Uvìdomila si, co ji na pohybu neznámého tolik zarazilo. Nebyl nijak pøirozený. Mu¾, který se jí zjevil, vùbec nepohyboval rukama. Mìl je nehybné, nata¾ené podél ¹vù kalhot. A co bylo nejzvlá¹tnìj¹í, nekráèel, ale jakoby nesmírnì pomalu plul tìsnì nad podlahou.

Ne, nemohl to být ¾ádný zlodìj, prostì ani nikdo ¾ivý! Duch, pøízrak! Odkud se vzal a proè právì dnes? Podívala se rychle na hodiny na stìnì. Ne, do pùlnoci chybí je¹tì celá hodina.



Té noci poøádnì neusnula. Mìla strach zavøít oèi. Bála se, ¾e a¾ je znovu otevøe, uvidí pøízrak, jak ji stojí v nohou postele. Probudila se a¾ dlouho po svítání. Vzpomínku na noèní historku zahnala. ©la do kuchynì postavit vodu na èaj. Kdy¾ se podívala na stìnu se zarámovanou fotografií, vzpomnìla si na svíèku, co v noci sama zhasla. Sáhla do ¹uplíku pro novou, ¾e ji vymìní. Pøekvapilo ji, ¾e pùvodní není vyhoøelá. A v tom okam¾iku se stra¹livì lekla. Obì ruce si pøilo¾ila na hrudník, mìla strach, ¾e se jí srdce hnedle zastaví. „Josífek!“ vykøikla nahlas...

Potvrzení pøinesla po¹»aèka. V telegramu stálo, ¾e její bratr vèera v jedenáct veèer vydechl naposledy. Teï si u¾ byla jistá. Pøi¹el se s ní rozlouèit! 

LÁKÁ VÁS SPATØIT SVOU BUDOUCNOST? Uká¾u vám ji! Zavolejte mi hned na tel.: 906 701 701! Kartáøka Barbora