Bìta si na¹la slu¹nou brigádu. Jako studentka poèítala ka¾dou korunu a práce pøíle¾itostní paní na hlídání se ji navíc líbila. To, ¾e rodièe trojlístku capartù korunou ne¹etøili, pak bylo pøíjemným bonusem. Dìcka navíc zase tak moc nezlobila. Chovala se slu¹nì, jen jako jiná si chtìla vìènì hrát. I s Bìtou.

Zvlá¹tní hra na schovávanou

Toho povánoèního odpoledne, kdy rodièe Péti, Michala a Irenky ode¹li do kina, zbývala Bìtce ze zásobníku her jen ta na schovávanou. Nehrála ji s dìtmi poprvé. Vìt¹inou znala, kam zalezou, pøesto zopakovala nepøekroèitelné tabu, které snad v osmém patøe vì¾áku platilo dvojnásob: „Schovejte se, kde chcete, ale na kliku od balkonu nikdo z vás ani nesáhne! Na balkon se prostì nesmí! Jasné?“

Dìti pøisvìdèily a Bìta ode¹la do kuchynì. Èelem se pøitiskla k vysoké lednièce, zavøela oèi a spustila známé: „Za pikolou, pøed pikolou...“

Irenku s Michalem na¹la Bìtka velice rychle. Pé»a ale na tradièním místì nebyl, dokonce se neukryl ani ve velké skøíni na chodbì a lo¾nice rodièù byla rovnì¾ prázdná. Ve¹la do obýváku, kde po nejstar¹ím ze sourozencù nebylo také stopy. Nerozhodnì se zastavila pod lustrem, kdy¾ najednou na balkónì zaznamenala jakýsi nejasný pohyb. Na¹tvanì se pohnula k balkónovým dveøím. Ráznì je otevøela. Visela tam prostìradla. Za nejbli¾¹ím z nich spatøila bosá chodidla!



„Co jsem øíkala?!“ vykøikla hodnì nazlobenì. „V ¾ádném pøípadì nechodit na balkón!“ Stín za prostìradlem nereagoval.
„Pé»o, ty jsi mne nesly¹el?!“ na¹tvala se Bìta je¹tì víc. „Ke v¹emu jsi bosky. Proè sis sundal pono¾ky? Je¹tì onemocní¹, venku mrzne!“ slovy si vylévala vztek, co se ji míchal s obavami a u¾ zvedla ruku, ¾e prostìradlo odhrne a kluka vtáhne do tepla bytu. Právì v ten okam¾ik se ji za zády ozval Pé»ùv hlas: „Schovával jsem se v koupelnì.“

Omráèenì se otoèila. Stály za ní v¹echny tøi dìti a vydì¹enì civìly na bosé nohy, které nebyly vùbec dìtské. Bìtka prudce zavøela dveøe a kliku pootoèila na doraz. Je¹tì rychle zkontrolovala uzávìr oken. Ne, v¹e je pevnì zavøené!

Vtom se jakási dlouhá dlaò pokusila tlakem na rám dveøe otevøít. Dr¾ely pevnì. Dlaò, co patøila k dlouhé holé a chladnì bílé pa¾i, se posunula k oknu. Ani tentokrát neuspìla.

Dìti zakøièely, strachem vyjekla i Bìtka. Objala dìti, co se k ní vydì¹enì pøitiskly. „Zavolám policii!“ dostala ze sebe koneènì. Odpovìdí jí ale byl tak pohrdavì krutý smích, ¾e se jí a¾ z oèí plných dìsu spustily slzy. Cítila, ¾e se i dìti tøesou hrùzou. To ji trochu probralo. Pozpátku, s oèima poøád upøenýma na prokletý balkón, couvali spoleènì z obývacího pokoje ven a chodbièkou ke vchodovým dveøím. Kdy¾ k nim zbýval krok, nejvý¹ dva, zarachotil v zámku klíè. V¹ichni ètyøi vyjekli!



Mezi nebem a zemí

Byli to jen rodièe dìtí, kteøí se vraceli z kina. Vydì¹ená ètveøice, jeden pøes druhého, na nì køièela, ¾e na jejich balkónì nìkdo je a chce se dostat k nim do bytu.

Pan Klinka, tak jak byl, tedy v kabátì a botách, se vrhl k obýváku. Proletìl jim, otevøel balkónové dveøe div je nevytrhl z pantù. Strhal prostìradla ze ¹òùr, podíval se rychle kolem, nahlédl na balkón k sousedùm, pohledem zkontroloval prostor nad hlavou, zamíøil oèi na zem hluboko dole. Nikde nic! Zmatenì se vrátil ke vchodu a vystra¹eným pìti párùm oèí sdìlil, ¾e venku nikdo není...

* * *

Dìti nebylo mo¾né dlouho uklidnit. Samotné by je do postele nikdo nedostal. Nejmlad¹í Irenka si dokonce vynutila, ¾e bude spát s rodièi. Bìtì se udìlalo ¹patnì. Zle ji bylo je¹tì doma. Usnout se ji nedaøilo. Vnitønì se roztøásla v¾dycky, kdy¾ zapøemý¹lela o tom, koho, èi co by asi tak uvidìla, kdyby v tu inkriminovanou chvilku strhla prostìradlo. Stejná otázka trápila i dìti. Poka¾dé, kdy¾ je mìla zase hlídat a pøi¹la k nim domù, se ptaly: „Pamatuje¹ se na ty bosé nohy na balkónì? Komu patøily?“

Hvìzdy øídí na¹e osudy a znají v¹echna tajemství! Prozradí vám, kolik let na Zemi vám je¹tì zbývá? Lze z nich vyèíst, kdy a jak zemøete? Nahlédnìte s námi za tajemný závoj na pomezí ¾ivota a smrti. Více ZDE...