Je to i pøípad Aleny a Kamila z na¹eho pøíbìhu. Sourozenci, vlastnì dvojèata, spolu odjeli do Brna, kam nastoupili na vysokou ¹kolu. Pocházeli ze skromných pomìrù, ale svým zpùsobem si mohli dovolit pronájem dvoupokojového bytu, který je zbavil nutnosti ¾ádat o místo na koleji. Vzdálená pøíbuzná, taková, jací jsou na Moravì skoro v¹ichni, odjela za synem do Austrálie a byt sourozencùm pronajala vlastnì jen za re¾ii. A také za starost o koèku, kterou k protino¾cùm odvézt nemohla.

Byla taková obyèejná

Koèka byla ta nejobyèenìj¹í z koèek. Mourovatá, vìènì pøihmouøených oèí, co ¾lutì svítily ve tmì. Jak se jmenuje, jim vzdálená teta zapomnìla sdìlit, a tak jí neøíkali nijak. Byla to prostì koèka. Ráno jí nalili trochu mléka a otevøeli malou konzervièku, jimi¾ teta v podstatì zaplnila celou ¹pajzku. Veèer pak dostala koèka nìco z toho, co si studenti sami uvaøili. Nejèastìji tìstoviny. Kdy¾ odcházeli na pøedná¹ky, pou¹tìli ji ven. Pøed dveømi èekávala na jejich návrat. Po veèeøi se v¾dycky stoèila do klubíèka u nohou nìkterého z nich a spokojenì tichounce pøedla.



Toho dne se vraceli z univerzity spoleènì. Koèka, jako jindy, le¾ela pøed dveømi. Ale nebylo to jako jindy. Nehýbala se. Nedýchala. Byla mrtvá! Pøíèinu nezjistili. Tìlíèko dali do mìkkým papírem vystlané krabice od bot, zakryli víkem a zakopali za nedalekými gará¾emi, kudy vùbec nikdo nechodil. Veèer v pronajatém bytì byl potom neobyèejnì tichý. Koèka chybìla víc, ne¾ by se mohlo zdát.

V oèích mìla poplach

Uteklo pár dnù a Alenì se o mrtvé koèce zdálo. Vrtìla se jí pod nohama v kuchyni, sehnula se, aby ji zvedla a pomazlila se s ní. Koèka se jí dívala do oèí. Nebyly to ale ty pøihmouøené, v podstatì pøívìtivé oèi. Koèièí oèi byly roz¹íøené, zelenkavé a dívaly se na ni popla¹nì a¾ skoro zle. Probudila se. Dùvod k tomu nebyl. Pøesto sáhla po vypínaèi noèní lampièky a rozsvítila. Pár dnù mrtvá koèka stála jen metr od její postele! Naprosto ¾ivá. Dokonce zamòoukala a potom, kdy¾ si byla jistá, ¾e se na ni Alena dívá, vykroèila k zavøeným dveøím do pøedsínì. U nich se zastavila, ohlédla se, oèi jí ¾lutozlatì zasvítily a rozplynula se!

Alena byla dokonale vzhùru. Vstala, ¹la ke dveøím, otevøela je a ucítila kouø. Vycházel z kuchynì. Rychle vzbudila Kamila, co spal ve vedlej¹ím pokoji, a spoleènì zamíøili mezi hrnce. Místnost u¾ byla v plamenech. Po¾árníci oheò dokonale zvládli, díky tomu nebyla ¹koda zase tak veliká. Pøíèinou, jak se pozdìji ukázalo, byla vadná, stará elektroinstalace. Bohu¾el èastá a nijak pøekvapivá lapálie bez vá¾nìj¹ích následkù, øeklo by se. Ale mohlo se stát nìco mnohem, mnohem hor¹ího. Kdyby se Alena náhle neprobudila z divného snu, kdyby u nohou její postele ta koèka nestála, tak...



Koèièí duch

Pár dnù na to Alena bratrovi o svém snu i pøízraku jejich koèky povyprávìla. Kupodivu se nesmál. Koèièí pøízrak nìkolikrát vidìl i on. Nemluvil o tom, nechtìl sestru dìsit. Pragmaticky usoudili, ¾e se vìci mezi nebem a zemí pøece jen dìjí a ¾e je koèka varovala a vlastnì i zachránila. Na její hrobeèek jí pøinesli misku èerstvého mléka. Co kdyby koèièímu duchu pøi¹lo vhod?

PRO®ÍVÁTE TÌ®KOU ®IVOTNÍ SITUACI? Nevíte, jak dál? Spoleènì najdeme øe¹ení, mé karty nám napoví! Zavolejte! Va¹e Klára na tel.: 906 701 701