Íránský mýtus

Jeden z pramenù a¾ pøíli¹ èasto otiskovaný v na¹ich médiích øíká, ¾e tento svátek pøi¹el z arabského svìta, konkrétnì z Íránù. Je pravdou, ¾e tam podobnou tradici mají. V Íránu se slaví apríl u¾ tisíce let. Vùbec první zmínka o tomto arabském rozverném svátku pochází z roku 536 pøed na¹ím letopoètem. Autorem svátku, který se zde nazývá Sizdah Bedar, je mýtický král Jam¹íd. Íránci oslavují tento bláznivý den tradiènì 13. dne prvního mìsíce roku – a toto datum pøipadá právì na ná¹ 1. duben. Vìnují ho v¹ak více oslavì jara a pøátelství, pøesto¾e na ¾ertíky nikdy nezapomínají. Nenechte se mást, toto není koøen na¹eho Apríla. Mo¾ná je v jeho zaèátku podobný lidský pocit, a to radost z nového jara a snaha vysmát se zlým duchùm zimy, kteøí pøicházejí o svou moc. V nìco takového vìøila snad ka¾dá kultura, ale z Íránu jsme ve støedovìku opravdu ¾ádné tradice nepøejimali. Pokud to nìkdo tvrdí, zvolejte Apríl!


Severský mýtus

Vikingové moc smyslu pro humor nepobrali, a pokud ano, byl to spí¹ model kopání do zadku. Zaisté ne sofistikované vipy, kterým by se dalo uvìøit. V dne¹ní dobì u¾ potomci Vikingù smysl pro humor maí, proto slaví Apríl hlavnì novináøskými kachnami v tisku a baví se tím, kdo v¹echno je „zba¹til. Pøesto, ná¹ Apríl nepochází z Dánska, Norska, ani ©védska. Apríl!

Polský mýtus

Poláci si potrpí na svátek legrácek podobnì silnì jako my. 1. dubna se sna¾í napálit se navzájem jak jednotlivci, tak instituce celou spoleènost. Ostra¾itost vùèi mystifikaci je v Polsku tak velká, ¾e protiturecká aliance s Leopoldem I., podepsaná 1. dubna 1683, byla antedatována na 31. bøezna. Pøesto, oni vzali tento svátek tam, co my. Nemáme ho od Polákù, to je Apríl!

„Rybièkový“ mýtus

Ve Francii, Itálii a Belgii se slaví aprílový svátek velmi intenzivnì, a to specifickým zpùsobem. Kdo se nechal napálit ¾ertíkem, to je od pohledu patrné. Dìti toti¾ tento den vystøihují papírové rybièky, které s trochou lepidla pøiplácnou co nejvìt¹ímu poètu lidí na záda a sna¾í se to udìlat tak, aby si toho „posti¾ený“ nev¹iml. Ulice i ¹koly se tak hem¾í lidmi a dìtmi s rybou na zádech. Rybièková tradice vznikla prokazatelnì zmìnou kalendáøe z Juliánského na Gregoriánský, kdy¾ král Karel IX. v roce 1564 ediktem roussillonským stanovil zaèátek nového roku na 1. leden. Do té doby ho toti¾ slavili 25. bøezna na Den zvìstování Panny Marie, a to celý týden do 1. dubna. Nìkteré skupiny se odmítaly novému kalendáøi podøídit, a tak slavily nový rok stále postaru. Proto se 1. dubnu zaèalo øíkat „Den v¹ech bláznù“. Proto¾e tradièním pokrmem na oslavu nového roku byla ryba, stala se odznakem neposlu¹ných staromilcù, tedy bláznù. Ani to v¹ak nevysvìtluje pùvod na¹eho Apríla. Jde o Apríl!


Keltská tradice

Jistì víte èi tu¹íte, ¾e na¹e území bylo v období asi 200 let pøed pøelomem letopoètu do pøíchodu Slovanù (6. století) obydleno Kelty. V té dobì byli velice expanzivní a jen tak mimochodem, dá se øíci „s prstem v nose“ opanovali celou Evropu a èást Asie. Dobyli dokonce i Øím, navzdory tomu, ¾e Øímané mìli státní organizaci a výbornou armádu, kde¾to Kelti nikdy státní celek nevtvoøili a jejich organizace války spoèívala jen v tom, ¾e se pomalovali a rozzuøili, a¾ mìli bojový amok. Staèilo jim dobýt Øím jako trofej a ¹li zase domù. A kde bylo keltské doma? No tady. Èechy, Morava, èást Nìmecka, Rakouska a Francie. Tehdy je¹tì nikoli Británie, Irsko, ani Skotsko. V pøípadì tìchto území s nádhernou keltskou tradicí se toti¾ nejedná o keltskou kolébku, ale naopak poslední ¹taci, kam se Keltové nakonec stáhli a kde zùstali. Zpìt do Boiohaemum – keltských Èech obsazených Bóji. Byli tu doma a mìli hodnì století na to, aby zde své tradice pevnì ukotvili. Proto dodnes slavíme „Èarodìjnice“ (Beltain), Hromnice (Imbolc), Letní slunovart (Litha), Do¾ínky (Lughnasad), Du¹ièky èili Haloween (Samhain) a také samozøejmì Velikonoce (Ostara – vidíte v tom názvu anglosaské Easter?).

Po Keltech pøejali tyto tradice i Slované, jako pøírodní národ slavili cykly roku v podobných datech, ale také krásnì s Kelty asimilovali. Èást Keltù toti¾ nikdy neode¹la, prostì tu ¾ili spolu, zakládali rodiny a jejich svátky se krásnì smísily. Ostara se slavila 21. bøezna a trvala do 1. dubna. Slavilo se zahájení svìtlé poloviny roku (jarní rovnodennost) a pøíchod bohynì Ostary, která dává v¹emu ¾ivot, nechává v¹e ¾ivé kvést a plodit. Zpravidla se v tuto dobu také rodila jehòata. Pokrmy, které se pøipravovaly, byly hodnì zelené, ze v¹eho, co v tuto dobu rostlo. Po osadách chodily ma¹kary pøevleèené za keltské pøírodní bohy, mezi nimi nesmìla chybìt Ostara s vìncem na hlavì a parohatý Cernunos, bùh plodnosti, který se s ní v tento èas zasnuboval. Kolem bo¾ských novoman¾elù tanèili a skákali bláznivì odìní taneèníci, kteøí hojnì pili medovinu a tropili co nejvìt¹í ta¹kaøice pro pobavení ostatních. Toto byli „jarní blázni“ - velice oblíbené ma¹kary a dùle¾ité figury oslav. Keltové se toti¾ opravdu umìli bavit a smát. V poslední den oslav, èili 1. dubna, mìli jarní blázni zelenou a tropili si ¾erty ze v¹ech kolem vèetnì bo¾ských svatebèanù. Zde nacházíme pùvod na¹í (i anglosaské) tradice Apríla. Funguje na v¹ech územích, které svou pøítomností poznamenali Keltové.

A» ¾ije Apríl!