Paolo Manttini byl psychiatr. Svùj pracovní èas dìlil ve Vìèném mìstì mezi soukromou praxi na Via Gregoriana a slu¾bu v nemocnici San Camillo Forlanini. Na soukromou klientelu si nestì¾oval, slu¾bu na psychiatrickém oddìlení ¹pitálu mìl mo¾ná pøekvapivì radìji. Byl prostì pøesvìdèen, ¾e v nemocnici ho potøebují skuteèní pacienti, zatímco do ulice v centru Øíma za ním docházeli i tací, co se jen chtìli pochlubit, ¾e také mají svého psychiatra.

Nemocnièní personál si doktora Manttiniho vá¾il a rádi ho mìli i pacienti. Zvlá¹tì ti z lehèími poruchami si nemohli vynachválit doktorùv pøístup k nim samotným i jejich potí¾ím. Pár z nich mìlo dokonce doktora Mattiniho za pøítele. Zvlá¹tì dvaapadesátiletý Antonio Paella, kantor a knihomol. A také vá¹nivý kuøák. Proto¾e si cigaretu rád vychutnával i Manttini, bývali èasto ti dva pozorováni, jak pøed vchodem do pavilónu o èemsi vá¹nivì debatují u jedné, nìkdy i dvou vykouøených cigaret.

Zvlá¹tní listopadový den

Onoho sluneèného listopadového dne mìl doktor Manttini zpo¾dìní. Provoz na pøeplnìných øímských ulicích byl obzvlá¹tì hustý a do nemocnice pøijel pìt minut po deváté. Zaparkoval a rychlým krokem vyrazil pøes sklenìné dveøe a rozlehlou halu kolem recepce. Jako v¾dy tam bylo ¾ivo, ale Antonia Paellu, který mu kráèel vstøíc, pøehlédnout nemohl.



Jeho pacient mìl ve tváøi ¹iroký úsmìv, spiklenecky na nìj mrkl a z kapsy povytáhl krabièku Camelek. Spìchajícího Manttiniho u¾ z dálky oslovil: „Krásné dobré ráno, doktore! Slovy klasika, ve¹kerý spìch toliko pro hovado dobrý jest a jednou vykouøenou cigaretkou venku u¾ toho tolik nezme¹káte!“

Nic tak dùle¾itého hned po ránu Manttini skuteènì nemìl a tak se je¹tì v chùzi otoèil na patì o devadesát stupòù a pøes rameno pøíteli sdìlil: „Jsi hrozný poku¹itel, ví¹ to?“

Popsat nepopsatelné

Pøi¹lo to náhle. Manttini nechápal, co vidí. Bylo to velké, èerné, neurèitého tvaru. Celé se to vlnilo, pevné obrysy tomu chybìly. Nìco jako mrak, ale s velkýma, hlubokýma oèima. Navíc se zdálo, jakoby to mìlo køídla. Z míry zcela vyvedený Manttini se chtìl Antonia zeptat, zda to vidí také a co to podle nìj je. Jen¾e na otázku u¾ nedo¹lo. Ten èernoèerný pøízrak byl najednou u doktora. Bez varování zaútoèil. Pohltil ho. Co následovalo, bylo stra¹né!

Manttini zoufale zápasil s dechem. Vnitøek hrudníku mu jako ledovou rukou cosi svíralo. Chytil se za hrdlo, proto¾e pøes ve¹kerou snahu se ne a ne nadechnout. Jeho plíce ba¾ily alespoò po malé porci vzduchu. Toho se mu ale nedostávalo. Podlomila se mu kolena, svezl se k zemi. U¾ nic nesly¹el, nic necítil.



A najednou bylo v¹echno pryè. Nechápal, co se mu to stalo, netu¹il, proè le¾í na zemi. Cigareta mezi jeho prsty dále hoøela. Vstal a rozhlédl se po Antoniovi. Nebyl vedle. Byl pryè. Zùstala po nìm jen nedokouøená cigareta dole na jedné z velkých dla¾dic.
„Asi bì¾el pro pomoc,“ pomyslel si doktor a pospíchal dovnitø, aby poplachu zabránil. Po pár metrech se srazil s jednou ze sester. Popadla ho za rukáv, táhla na lù¾kové oddìlení. Dokola opakovala, ¾e doktor Bianchi potøebuje urgentnì pomoc.

Resuscitace k nièemu

Kolegu na¹el nad postelí jednoho z pacientù. Sna¾il se mu rozpumpovat srdce. Místa tam hodnì nebylo, Bianchi v¹e dìlal správnì, pøesto ho Manttini vystøídal. Kdy¾ poznal, ¾e je v¹echna snaha zbyteèná, odstoupil od mrtvého tìla a su¹e pøikázal sestøe: „Zapi¹te èas úmrtí, je pøesnì devìt hodin devatenáct minut.“ Teprve potom se podíval zesnulému do tváøe. A strnul! Díval se na Antonia Paella!
„Jak to, proè, co?“vykoktal zmatenì. „Rozsáhlý infarkt, to pøe¾ít nemohl!“ odpovìdìl mu Bianchi.

Týden na to u domovních dveøí potkal Manttini otce Rossiho. Znali se dávno a tak se mu se svou neuvìøitelnou historkou bez obav svìøil. Knìz ho vyslechl mlèky. Potom pokýval hlavou, podíval se mu do oèí a øekl: „Tomu, co jste vidìl, dávají lidé rùzná jména. My tomu øíkáme Andìl smrti. Pøi¹el si pro va¹eho pøítele. Ten to vìdìl a u vás hledal pomoc. Jen¾e tento andìl se o¹álit nedá. Vám dal jen pocítit, jaké to je, kdy¾ se mu nìkdo staví do cesty.“

Máte kamaráda do nepohody, který se za vás postaví i v tìch nejtì¾¹ích chvílích? Jakým pøítelem jste vy samotní? Podívejte se, co na to hvìzdy ZDE...