Prackatý èerv

Tatzelwurm nìmecky znamená èerv s prackami. Název má jeden háèek. Slovo WURM znamenalo ve staré nìmèinì nejen èerv, ale také drak. Pojmenování je dost nepøesné. Èervi pøece nemají konèetiny a tento má zcela jistì dvì pøední a mo¾ná i zakrnìlé zadní nohy, kterých si napadení lidé nestihli v¹imnout. Zøejmì jde o oboj¾ivelníka, jakéhosi je¹tìra. Legendy o nìm pocházejí u¾ ze støedovìku, ale poslední oèitá svìdectví jsou z na¹í souèasnosti: Pocházejí z let 2007 a 2009.

Zdokumentované pøípady

Roku 1799 si vy¹el nìmecký sedlák Hans Fuchs na borùvky do lesù za vsí Unken. Zaútoèili na nìho hned dva tito tvorové. Ne¾ ho stihli rafnout, ranila Hanse mrtvice. Posledním dechem vypovìdìl tuto stra¹idelnou historii sousedùm, kteøí ho na¹li. Lépe dopadl lovec Antoni von Drasenowitsch roku 1908. Proto¾e o alpských èervech u¾ sly¹el, dovtípil se, oè jde. Kdy¾ je¹tìr provedl obrovský skok pøímo lovci do oblièeje, mìl Antoni pøipravený nù¾. Nìkolikrát zvíøe bodl a to rychle zmizelo ve skalní prùrvì. Drasenowitsch byl rakouským tajným radou a jeho svìdectví mìlo velkou váhu.

Ïábel na skále

Lovci Hans Muller a Otto Heinkel spatøili tvora roku 1922 na náhorní planinì Hochfilzenalm v ji¾ním Rakousku. Je¹tìr sedìl na skále a dìlal výhru¾né pohyby. Byl prý „jako ïábel sám, syèel zuøivì a svíjel se, jako by se chystal vrhnout na lovce.“ Pánové se dali na úprk, pøi kterém si rozedrali ¹aty, ztratili pu¹ku a utrpìli mnoho odøenin.


Nìkolik dní o svém objevu ze studu mlèeli, pak se v¹ak svìøili knìzi, který povolal policii. Roku 1926 zaútoèil je¹tìr z jezera Oberes Murtal na nìkolik prasat ve stádì, jeho¾ pasáèek pak o tom podal svìdectví. Dal¹í, kdo jej spatøil, byl uèitel pøírodovìdy, který roku 1927 prohlásil, ¾e tohoto tvora vìda doposud nezná.

Výzkumné expedice

Ve 30. letech dvacátého století ovládal Tatzelwurm první strany evropského tisku a do Alp zaèaly putovat vìdecké výpravy. Jednu z prvních expedic vypravila redakce oblíbeného nìmeckého èasopisu Berliner Illustrierte. ©výcarský populární èasopis Kosmos zase zorganizoval celostátní prùzkum a shromá¾dil 60 oèitých svìdectví a nìkolik desítek svìdectví z doslechu. Jedna z expedic objevila v horských lesích kostru, která plnì odpovídala popisu. Kostru poslala na univerzitu v Heidelbergu, kde mìla být zkoumána. Kostra se v¹ak cestou nebo pøímo na univerzitì ztratila. Existují dochované fotografie.

Fotografie „draka“

Roku 1934 se výzkum posunul „je¹tìøím skokem“ vpøed. Profesionální ¹výcarský fotograf Balkin vyfotil první a poslední existující snímek Tatzlewurma. Do hor se nevydal za chimérou je¹tìra, ale fotit pøírodu pro výpravnou publikaci. Oboj¾ivelník mu, takøíkajíc, vlezl do rány. Zapózoval vykukující z bujných keøù, a to jen na jedno cvaknutí spou¹tì. Pak zaèal je¹tìr syèet a kýval se, jako kdy¾ chce skoèit. Balkin na nic neèekal a dal se na útìk, co¾ mu pravdìpodobnì zachránilo ¾ivot. Musel vytrpìt osud v¹ech objevitelù – naøèení z plagiátorství. Kdyby si v¹ak dal tu práci a vyrobil podvrh je¹tìra, proè by jej nenafotil celého a na více snímcích?


Bazili¹ek

Za druhé svìtové války legendy o Tatzelwurmovi utichly. Celý svìt mìl jiné starosti. Tím v¹ak pøíbìh nekonèí. V roce 2007 na¹el místní chlapec v Alpách mr¹inu asi metr dlouhého je¹tìra. Vrátil se domù pro fo»ák, ale kdy¾ dorazil zpìt, tìlo zvíøete prý bylo pryè, snad odvleèeno nìjakými dravci. Roku 2009 ve mìstì Vallonara spatøil mu¾ jménem Pianezzola na své zahradì obrovského tmavého plaza. Domníval se, ¾e nìjakému chovateli utekl krokodýl, ale sousedé mu vysvìtlili, a» nedìlá poplach, ¾e jde o zde ¾ijícího tvora zvaného basilico, tedy bazili¹ek.

„Drak“ v Èechách?

Mù¾e tento nebezpeèný tvor ¾ít i u nás? Kdy¾ zapátráme v historii, najdeme napøíè staletími mnoho legend, které tomu nasvìdèují. Promítly se do pohádek o hadích králích, kteøí jsou obrov¹tí, hrají na hadí pí¹»alky a létají, co¾ by mohl být ekvivalent skokù. Existují také novodobá pozorování kryptidù, tedy archaických pøe¾iv¹ích druhù, jim¾ se lidovì øíká „Had hvízdák“. Zde je svìdectví Roberta L., který u babièky na Olomoucku spatøil obrovského plaza: „Vypadal jako tlustá u¾ovka. Vùbec se nás nebál, kýval hlavou a skuteènì stra¹idelnì pøeru¹ovanì pískal, mìl jsem z nìj obrovský strach. Chtìl jsem utéct, ale kamarádi mi øekli, ¾e musíme zùstat stát, a¾ se had sám odplazí, jinak nás bude pronásledovat,“ vzpomínal Robert.

Zbývá jen dodat, ¾e divoká zvíøata, napøíklad rysové, pøecházejí z Alp na sever pøes Brdský høeben, tedy pøes na¹e území. Co kdy¾ to napadlo i Tatzelwurma, který „zapomnìl vyhynout“?