Lidstvo i sama planeta mohly být smazány z existujícího vesmíru. Zachránila nás náhoda, nebo vy¹¹í moudrost?

Katastrofa jménem Krakatoa

Mezi ostrovy Jáva a Sumatra se setkávají dvì obrovské zemské desky – euroasijská a indoaustralská. Mù¾eme je chápat jako zlom v pevném kabátu Zemì, kudy na svìt proniká magma ze zemského jádra. Tektonicky nestabilní místo má na svìdomí globální zmìnu klimatu u¾ v roce 535, nejvìt¹í za posledních dva tisíce let. Na tomto místì je dnes ostrov Anak Krakatau, co¾ znamená Dítì Krakatoy. Vznikl a¾ po katastrofì, kdy se pùvodní ostrov Krakatau zanoøil do hlubin oceánu a rozpadl se. Jak je vidìt podle zrodu Anak Krakatau, i po této události zùstala trhlina v Zemském plá¹ti aktivní. Nemáme tu¹ení, èím nás je¹tì pøekvapí!

Pro tøísku nevidìt trám

Sopka i její okolní sestry zaèaly být aktivní u¾ v kvìtnu roku 1883. Chrlení sopeèného popela dosahovalo témìø deseti tisíc metrù, co¾ je vý¹ka, v které dnes létají eroplány. 27. srpen se pak zapsal do historie jako jeden z nejstra¹nìj¹ích dnù v dìjinách. Od rána bìhem dopoledne Krakatoa ètyøikrát explodovala silou 200 megatun TNT. Èerný popel pronikl do vý¹ky 80 kilometrù a zcela zakryl slunce. Na tøi dny se rozhostila v okolí naprostá tma asi v plo¹e na¹í republiky. Pøídìl milionù tun popela a CO2 se snesl na v¹echny kontinenty.



Následující ètyøi roky trvala na svìtì tak zvaná „sopeèná zima“, proto¾e slunce neprohøálo tak velkou vrstvu zneèi¹tìní. Vesmírem v tuto dobu letìlo nìkolik stovek projektilù pøipravených týranou planetu dorazit!

Explodující kometa

Pouhých 600 kilometrù od zemského povrchu letìla v tu chvíli obrovskou rychlostí kometa, která se právì zaèala rozpadat. Její hmotnost èítala nìkolik miliard tun. Proto¾e kometa letìla pøíli¹ blízko, témìø ¾ádný teleskop ji nemohl zaregistrovat.

Pouze José Bonilla v malé observatoøi v mexickém Zacatecas si v srpnu 1883 pov¹iml roje tìles pøelétávajících pøes sluneèní kotouè. Kolegy astronomy byl poté naøèen, ¾e mìl neèistoty v objektivu. To si v¹ak nezaslou¾il. Vìdecký astronom Hector Manterola k tomu dnes dodává: „Kdyby tato spr¹ka trefila Zem, bylo by to stejné, jako by do na¹í planety vrazilo 3 275 tunguzských meteoritù, co¾ by pravdìpodobnì vedlo k vyhynutí v¹eho ¾ivého.“ Lidstvo, a nejen ono, by následovalo dinosaury v jejich smutném údìlu.



Vy¹¹í zámìr?

Rozpad komety poblí¾ Slunce je bì¾ný, dochází k nìmu vlivem slapových sil jakékoliv planety. Výbuchem zhu¹tìná atmosféra Zemì v¹ak zmìnila pomìr slapových sil k rychlosti komety, která nás doslova „olízla“, kdy¾ prolétala teènou po na¹í obì¾né dráze. Megatunové úlomky svi¹tìly kolem Zemì po dobu dvou dnù v poètu mnoha stovek kusù. Totální zánik byl otázkou nìkolika sekund.

©lo o náhodu, díky které lidstvo vyvázlo, nebo o vy¹¹í zámìr?

Pokud je stvoøení Zemì a lidí skuteènì bo¾ím zámìrem, jak se o nìm pí¹e v Bibli, mohlo se stát, ¾e sopka explodovala právì proto, aby odvrátila zkázu globálních rozmìrù? Vìdci na takové hypotézy nejsou ochotni pøistoupit. Vìøící lidé v¹ak ano. Statistická pravdìpodobnost hodnotí odehrávání dvou katastrof, planetární a vesmírné, ve stejný moment jako jev natolik náhodný, ¾e je prakticky nemo¾ný. Nezbývá tedy ne¾ smeknout pøed vy¹¹í moudrostí.