Íránci byli první

V dalekém Íránu znají Apríl u¾ tisíce let. Svátek se zde nazývá Sizdah Bedar a první zmínka o nìm pochází u¾ z roku 536 pøed na¹ím letopoètem. Vymyslet ho mìl mýtický král Jam¹íd. Obyvatelé Íránu oslavují tento den 13. dne prvního mìsíce roku, co¾ pøipadá právì na ná¹ 1. duben. I kdy¾ na ¾ertíky tu nikdy nezapomínají, oslavy mají pøedev¹ím charakter vítání jara.

Anglická tradice

V Evropì byli prùkopníci Aprílu Anglièané, kteøí ho slaví od 14. století. Vycházejí z povídek Geoffreyho Chaucera, kde je odvyprávìn pøíbìh, v nìm¾ mazaná li¹ka napálí py¹ného kohouta. Spisovatel Chaucer v¹ak den povídky situoval na 32. den od bøezna. Myslel tím nejspí¹e a¾ 2. kvìten, ale Anglièané to pochopili jako 1. duben. Ten se pak stal oslavou radosti, kdy se lidé veselili z jarního slunce a kvìtin.


VZTAHY VE VA©Í RODINÌ JSOU NA BODU MRAZU? Ráda vám citlivì poradím, jak to správnì zmìnit! Obra»te se na mì na tel. è. 906 701 701! Kartáøka Adéla


Apríl v Èesku zdomácnìl

V Èeských zemích je tato tradice o nìco mlad¹í. První písemná zmínka pochází od Bartolomìje Chrystellia z Prahy a sahá do roku 1690. Vypráví o tom, ¾e 1. dubna si Pra¾ané provádìli malé zlomyslnosti a ¾ertíky.

Od tìch dob je zvykem vyvádìt svoje pøíbuzné, pøátelé a známé aprílem. Za èasù na¹ich prababièek se posílali "obìti Aprílu" nìco vypùjèit èi nìco zakoupit. Jednalo se o vìci, které ve skuteènosti vùbec neexistovaly. Bylo to tøeba komáøí sádlo, zajeèí peøí, obecní nù¾ky èi bublinky do vodováhy. Ka¾dý se musel mít pøed vtipálky na pozoru, aby jim nenalétl a o jeho dùvìøivosti se nedìlaly ¾erty je¹tì dlouhou dobu.

Doba se sice zmìnila, ale lidé si v tento den ze sebe utahují dál. Dokonce i média se odvá¾í vypustit do svìta nìjakou tu „kachnu“. Mìjte se proto na pozoru, a» vás letos nikdo nenaèapá, nebo se rozhodnete dát svým blízkým ¹anci a nezkazíte jim zábavu, a¾ na vás nìco zkusí. Ta minuta ú¾asu, kdy na ¹prým skoèíte a následný výbuch smíchu stojí za to!